Philippe Coutinho v Barceloně aneb přestup, který dává smysl

foto: Miguel Ruiz, fcbarcelona.com

Poté, co se v srpnu s Barcelonou rozloučil její brazilský klenot Neymar, který jako nejdražší hráč fotbalové historie zamířil s cenovkou €222 milionů do pařížského PSG, na sebe katalánský velkoklub strhnul pozornost také v zimním přestupovém termínu. Tentokrát se jednalo o přesun směrem dovnitř, a totiž příchod jeho krajana Philippeho Coutinha, o něhož vedení stálo natolik, že do Liverpoolu neváhalo poslat €160 milionů.

Z pětadvacetiletého ofenzivního záložníka Katalánci udělali druhého nejdražšího hráče světa jen necelých pět měsíců poté, co do této role pasovali dvacetiletého křídelníka Borussie Dortmund Ousmaneho Dembélého, za kterého ovšem zaplatili o 55 milionů eur méně. Úspěšnost přestupu se v případě ofenzivních hráčů hodnotí podle jasně patrných ukazatelů, tedy branek či asistencí, a ještě nějakou dobu potrvá než nová posila odehraje dostatečný počet utkání, z nichž bude možné vyvodit relevantní závěry. Věřme slovům Pepa Guardioly, který tvrdí, že všechny herní mechanismy nového týmu si hráč dokáže vštěpit až po roce pravidelného herního zatížení.

Mnohdy lze ovšem dobře odhadnout, jaký bude mít přestup hráče dopad na fungování týmu, jak se hodí do koncepce či to, zda-li bude s jeho příchodem nutné měnit zavedenou taktiku. Proč si Barcelona zdatného liverpoolského technika vyhlédla, je evidentní, aniž by člověk musel zabíhat do přílišné hloubky. Byl tahounem předního celku Premier League, přichází v ideálním fotbalovém věku a poskytuje značnou poziční variabilitu. To všechno zřejmě asi dobře víte. My se ale při hodnocení jednoho z nejpovedenějších zimních přestupů budeme opírat o čísla. A ta napovídají, že Coutinho možná ani onen „Guardiolův“ rok v novém působišti potřebovat nebude.

foto: Reuters

Zkraje se podíváme na to, jak kvalitním hráčem je Coutinho na základě atributů, které na jeho pozici patří mezi ty klíčové. Prostor pro diskuzi tu opravdu neexistuje, už jen letmý pohled na data ukazuje, že o jeho fotbalové vyspělosti nemohou panovat sebemenší pochybnosti. Na pomoc jsme si vzali především statistiky z poslední kompletní sezóny, tedy 2016/2017, během níž Brazilec během 31 ligových utkání nastřádal 2.243 minut s bilancí 13 branek a 7 asistencí.

Prakticky v každé herní činnosti tehdy patřil mezi nejlepší záložníky soutěže. Tou zřejmě nejdůležitější je počet úspěšných průnikových přihrávek, tedy těch, které protnou linii tří bránících hráčů. Coutinho jich za devadesát minut hry zvládl provést průměrně 1,84, tedy podobný počet jako Kevin de Bruyne, Willian a Dušan Tadič. Lepší než on bylo prakticky už pouze duo tehdejších spoluhráčů z Arsenalu v podobě Alexise Sáncheze a Mesuta Özila.

Za zápas vyslal na soupeřovu bránu v průměru 3,49 střeleckých pokusů, což ze všech ostatních hráčů Premier League zvládl překonat již pouze Christian Eriksen. Mezi elitní hráče patřil také ve statistice očekávaných gólů i asistencí, počtu klíčových přihrávek, průniků do nebezpečného prostoru okolo penalty, přihrávek do vápna a úspěšných kliček.

Ačkoli se během právě probíhající sezóny Premier League vinou zranění stihl zapojit pouze do 14 utkání a odehrát 1.158 minut, jako by snad ani žádným herním výpadkem neprošel. Vstřelil v ní 7 branek, přidal stejný počet nahrávek a činil se také ve skupině Ligy mistrů, kde se za pět zápasů trefil pětkrát a dva zásahy připravil svým spoluhráčům. A co je ještě důležitější, ve všech důležitých atributech podle našich dat zaznamenal zlepšení. Častější střelba, ještě lepší vedení míče, více průniků do vápna i přihrávek do něj… jeho vývoj pokračuje tím správným směrem. A styl, kterým se Barcelona prezentuje, by mu měl pomoci své schopnosti i nadále zdokonalovat.

foto: David Ranos/Getty Images

V průběhu aktuální sezóny zaznívá na herní projev katalánského celku častá kritika. Fanouškům se totiž zdá fotbal v podání Ernesta Valverdeho méně atraktivní než ten, který předváděl předchozí trenér Luis Enrique. Třiapadesátiletý španělský lodivod, který se k týmu v létě připojil z Athletica Bilbao ovšem oponuje slovy, že pokud se bude vyhrávat, tak se za svůj styl omlouvat nebude. A ono se opravdu zpravidla vyhrává.

Pohled na tabulku La Ligy hovoří jasnou řečí. Jeho svěřenci mají na svém kontě po 22 odehraných zápasech bez jediné porážky 58 bodů, tedy o 9 více, než kolik jich nasbíralo druhé Atletico Madrid. Zatímco úhlavní rivalové z Realu Madrid se topí v herní krizi a okupují čtvrté místo s propastným odstupem 19 bodů, o Barceloně nic takového tvrdit nemůžeme.

Pod Valverdeho vedením se Barcelona profiluje jako po všech stránkách vybalancovaný tým, který svým soupeřům neumožňuje využít žádné výraznější slabiny. On sám je během zápasu reaktivním trenérem, tedy tím, který dokáže pružně reagovat na průběh hry. A pokud je potřeba, je schopen k zápasu přistoupit odlišným způsobem než k tomu předchozímu. Ačkoli se mu v novém působišti dostalo mnohem větší hráčské kvality, snaží se taktiku příliš nekomplikovat.

Enriqueho 4-3-3 či 3-4-3 jsou dávnou minulostí, Valverde preferuje především konzervativnější rozestavení 4-4-2. Co se však nezměnilo, je sázka na kombinaci a snaha využívat krajní obránce jako jsou Jordi Alba, Sergi Roberto nebo Nélson Semedo k útočným výletům po krajích hřiště, což Iniestovi, Rakitičovi a Messimu umožňuje stahovat se více do středu pole a kombinací s nimi přečíslovat soupeře u postranní čáry. V případě potřeby je Busquets schopen převzít míč od Ter Stegena, čímž stoperské dvojici umožní zaujmout místa na kraji obrany a bekům posun směrem dopředu.

Presink týmu je vysoký a jeho spouštěčem je jakékoli nepřesné zpracování soupeře. Úkolem Luise Suáreze je napadat hráče s míčem tak, aby byl schopen svoji přihrávku směřovat pouze na jednu stranu hřiště. V důsledku toho mohou jeho spoluhráči presovat na menším prostoru a menší počet oponentů, tudíž je hráč, který následně obdrží míč, okamžitě napadán.

Valverde na levém křídle chytře využívá fyzické zdatnosti Jordiho Alby k tomu, aby vytěžil maximum ze schopností Andrése Iniesty. Ten se může stahovat více do středu hřiště a kombinovat s Albou, Suárezem či Messim, ale také přenášet hru nebo se sám pokoušet o průnik směrem do vápna. Takový styl hry je pro něj ve 33 letech věku mnohem schůdnější, protože výrazně redukuje defenzivní povinnosti a fyzickou náročnost hry. Zároveň mu poskytuje volnost a možnost prokázat své nesporné kreativní dovednosti.

foto: Gettyimages

Klíčovým aspektem Valverdeho Barcelony je zřejmě naprostá volnost, kterou poskytuje Lionelu Messimu. Ten se jako desítka pohybuje v prostoru za útočníkem Luisem Suárezem a dostává se mu tak značného prostoru, který může při svých útočných výletech využívat. Jakmile má Barcelona míč na svých kopačkách, pravou stranu hřiště pokryjí Rakitič s Robertem (případně Semedem), a Messi může dělat, co v tu chvíli uzná za vhodné. A právě díky tomu je Barcelona v ofenzivě dobře strukturovaným a zároveň vysoce nepředvídatelným celkem. Sám Messi je s 20 brankami nejlepším střelcem La Ligy. A můžete si sami tipnout, kdo je s 10 asistencemi jejím nejlepším nahrávačem…

Ano, Barcelona v sezóně 2017/2018 je jiná než jaká bývala pod Luisem Enriquem. Neymar už dávno válí v PSG, Suárezovi možná levá strana nesedí tolik, jako seděla jemu, se zraněními laborující Ousmane Dembélé ještě nestihl své schopnosti předvést, Iniestova kariéra se rychlým tempem chýlí ke svému závěru a Messi se spíše než vpravo pohybuje uprostřed hřiště. Jinak se ale celkové pojetí její hry změnilo méně než by možná mnozí čekali.

Podle analýzy webu stats.com Barcelona v sezóně 2016/2017 strávila v držení míče v prostoru mezi půlící čárou a soupeřovým vápnem o 125 % více času než průměrný celek La Ligy, o 88 % času více v poslední třetině hřiště a její tempo (hráč se zbaví míče maximálně do 2 sekund) bylo dokonce vyšší o 154 %. Letos čísla u prvních dvou ukazatelů mírně poklesla, tempo se však zvýšilo o dalších 35 %. Tým stále praktikuje hru založenou na držení míče na malých prostorech, přihrávkách do vápna a rychlých kombinací v blízkosti branky. Pokud mají barcelonští míč na svých kopačkách a nacházejí se na soupeřově polovině, snaží se jej posouvat ve vysokém tempu a stále být ohrožením pro soupeřovu branku.

Jako už jsme si řekli výše, Coutinho je pro Barcelonu vhodným hráčem už na první pohled – může hrát vlevo a umožnit tak Suárézovi operovat více uprostřed nebo se pasovat do role středního záložníka a ulevit tím Iniestovi. To by ale samo o sobě nestačilo. Rozhoduje to, že je nejenom schopen hry na malém prostoru v útočné třetině hřiště, podobně jako právě Iniesta, ale zároveň ustojí také tempo, které diktují Messi nebo vytahující se Alba.

Matematickým důkazem tohoto tvrzení budiž fakt, že Coutinho hru Liverpoolu výrazně povznesl právě v činnostech, na kterých si zakládá jeho nový zaměstnavatel. Jakmile ho Reds na hřišti neměli k dispozici, v útočné třetině strávili o 19 % času méně než průměrný celek Premier League. S Coutinhem v sestavě však přišel výrazný nárůst, a sice o závratných 59 %. To samé platí i pro tempo, které narostlo z pouhých 3 % na výsledných 34 %. Barcelona svým fanouškům podle všeho předvedla naprosto učebnicový přestup. Z dlouhodobého hlediska by měl být Coutinho pro katalánský velkoklub obrovským přínosem.

Filip Novák
– autor je datovým analytikem společnosti Full Report scouting, šéfredaktorem portálu Pokerman.cz a spoluzakladatelem Fantasyman.cz