Michal Frydrych a jeho přínos současné Slavii

Fotbal někdy dokáže být krásný i krutý zároveň. Běžela pětatřicátá minuta úvodního zápasu dvojutkání play off Ligy mistrů mezi pražskou Slavií a kyperským Apoel Nikosie. Po hrůzostrašném úvodu český tým získává půdu pod nohama, Apoel hraje v hlubokém obranném bloku. Josef Hušbauer proniká po levé straně do vápna a daří se mu odcentrovat na zadní tyč, kde jeho nízko letící pas nachází Michala Frydrycha, který si míč zcela osamocen zpracovává, ovšem následně jím trefuje pouze gólmana Watermana.

Jaromír Bosák na komentátorském stanovišti českému bekovi spílá, takové šance by se měly proměňovat. Slavia do konce zápasu úpornou defenzivu soupeře nepřekoná a domů odjíždí za složitého stavu 0:2. V čem ale hledat onu krásu? Právě ve způsobu, jakým se Frydrych do šance propracoval. Náběhy na zadní tyči jsou disciplínou, kterou má vyvedenu k dokonalosti – v české lize neexistuje krajní obránce, který by byl nebezpečnějším zakončovatelem, než je on. A to i přesto, že pro něj tato pozice není typická.

Nyní sedmadvacetiletý hráč s fotbalem začínal v Hustopečích nad Bečvou, odkud jako dorostenec přestoupil do Hranic a následně se jeho zaměstnavatelem stal ostravský Baník. Tam se v roce 2010 propracoval až do prvního týmu, v němž následně odehrál 117 ligových utkání s bilancí 8 branek, přičemž v závěru svého angažmá dokonce nosil kapitánskou pásku. Nastupoval především ve středu obrany a data ukazují, že jeho devizou byla na této pozici především obrana prostoru. Přestože se vědělo, že zvládne hrát také na pravém kraji zadních řad, čeho všeho je na tomto místě schopen, mělo zůstat tuzemským fanouškům ještě dlouho utajeno.

Složité začátky pod Uhrinem

Frydrychův přestup do Slavie se uskutečnil v září roku 2015, kdy byl hlavním trenérem mužstva stále Dušan Uhrin mladší. 187 centimetrů vysoký obránce si svoji soutěžní premiéru odbyl v utkání domácího poháru proti Ústí nad Labem, v němž nastoupil ve stoperské dvojici se Simonem Delim a byla z toho neslavná prohra 2:4. V následném derby proti Spartě, které jeho nový tým naopak zvládl a připsal si cennou výhru 1:0, se na hřiště podíval až v nastaveném čase a pouze na lavičce poté sledoval remízový zápas s Duklou. Lépe nebylo ani ve dvou navazujících zápasech, kdy svoji statistiku odehraných minut v nejvyšší tuzemské soutěži rozšířil o pouhých dvanáct otočení vteřinové ručičky.

Další šanci v základní sestavě dostal v listopadu a následně v ní odehrál i zbylou čtveřici podzimních utkání. Tu jako stoper, tu jako pravý bek. Po zimní přestávce však jeho místo zaujala nová posila v podobě ex-boleslavského Jana Bořila a on tak strávil první dva jarní zápasy pouze na lavičce. A přestože poté nastoupil do zápasu s Baníkem, o týden později se nechal po druhé žluté kartě vyloučit proti Boleslavi a na hřišti se neobjevil ve třech navazujících střetnutích. Stabilně začal opět hrát až od dubna, byť stále rotoval po všech místech zadních řad.

Napevno se na pravé straně usadil až na začátku mistrovské sezóny 2016/2017 s příchodem trenéra Jaroslava Šilhavého, pod kterým nakonec nastoupil do 25 soutěžních zápasů. Během 2 169 odehraných minut dokázal vstřelit 4 branky, přidal 2 nahrávky a stal se jedním z důležitých strůjců nečekaného úspěchu. Začalo platit, že Slavia Frydrychovi svědčí a Frydrych svědčí Slavii.

Defenzíva? Také v pořádku

Na tomto místě je třeba alespoň v krátkosti popsat, jaký systém vlastně současný slávistický tým praktikuje. Základní myšlenka spočívá ve snaze o vysoký presink, následné zahuštění středové linie a vysunutí té obranné tak, aby se přes ni soupeři obtížně přecházelo. Jeho reakcí  jsou následně dlouhé míče, které ale společně s Frydrychem s vysokou úspěšností odvrací také Deli, Jugas, Ngadeu nebo Bořil. Tímto oslím můstkem se dostáváme k další Frydrychově výsostné disciplíně, a sice soubojům. Během zápasu jich podstoupí téměř deset, navíc s 59% úspěšností, což ho řadí do top 10 procent v rámci celé HET Ligy.

Pokud sledujeme čistě vzdušné souboje, jeho přínos týmu je ještě markantnější. S pěti hlavičkami za zápas a skvělou 72% procentní úspěšností patří mezi absolutní špičku naší soutěže. Pro představu – horních deset procent obránců italské ligy vyhrává své souboje v 73 % případů. Nadprůměrně navíc také zachytává soupeřovy přihrávky. Jeho defenzivní schopnosti tedy můžeme shrnout konstatováním, že se jedná o hráče, který je nesmírně silný v soubojích a mimo to vyniká dobrým čtením hry.

Na druhou stranu neoplývá příliš velkou kreativitou a v posledních letech se zhoršil také v bránění prostoru, což ovšem do jisté míry souvisí také se změnou postu a neznalostí správné poziční hry. To se ale dá naučit a předpokládáme, že s nahranými minutami se v této činnosti zlepší.

Zakončovatel par excellence

Zpět ale k tomu, co jsme nakousli už v úvodu. V čem se Frydrychovi nemůže rovnat žádný krajní obránce v naší lize, je schopnost zakončovat. Podle statistiky očekávaných gólů by se měl trefovat přibližně jednou za čtyři zápasy, což je na obránce fantastický údaj. Je pověstný svými náběhy na zadní tyč, ale šanci a nebezpečnou střelu si zvládá vypracovat také sám. Schopnost jít do vápna, najít si v něm dobrou pozici a následně z ní zakončit z něj dělá výraznou ofenzivní hrozbu.

Možná právě v této chvíli namítáte něco ve smyslu: počkat, ale co třeba takový Vyacheslav Karavaev? A máte samozřejmě pravdu, sparťanský hráč skutečně patří mezi nejlepší ofenzivní beky v tuzemské soutěži, ať už se jedná o tvoření šancí, rozdávání průnikových přihrávek, střelbu nebo schopnost poslat nebezpečný míč do vápna. Z defenzivního hlediska už to ale tak slavné není.

V minulé sezóně měl Karavaev obrovské potíže s bráněním prostoru. Vzhledem k častým útočným výletům se nezvládal vracet, což Spartě do značné míry škodilo – na jeho straně tím totiž vznikala volná cesta ke stoperům, na té druhé pak operovali Costa či Kadlec, kteří po případném přenesení tempo hry nestíhali. V takovém případě mu není nic platné to, že se ve Spartě jedná o jednoho z nejlepších hráčů co se odebírání míčů týče. A co v porovnání s Frydrychem kontrastuje, jsou jeho schopnosti ve vzduchu. Hlavičku totiž vyhraje pouze v 37 % případů, což je i na krajního obránce málo. Zkrátka a dobře, s Karavaevem na kraji obrany je tým nebezpečný, směrem dozadu ovšem někdy bohužel také sám sobě.

V případě silově skvěle vybaveného Frydrycha proto můžeme použít spojení „účelná ofenzíva“. Je pravdou, že v minulosti měl problém s vyráběním chyb, zdá se ale, že tento nešvar se mu v letošní sezóně podařilo prakticky odstranit. Pro Slavii je aktuálně velice důležitým hráčem a do jejího systému zapadá dokonale. Ačkoli je nyní ve svých 27 letech výkonnostně na vrcholu a s přibývajícím věkem ztratí svoji největší kvalitu, kterou je náběh do vápna, nemusí kvůli tomu slávističtí příznivci propadat depresi.

Ano, jeho hra možná nebude lahodit oku tolik, jako je tomu v současnosti, nesmírně platný však může být i v budoucnu. Poziční hra a její čtení se u fotbalistů s věkem naopak zlepšují, nehledě na to, že by neměl výrazně ztratit ani na svých současných schopnostech. Jeho velkou výhodou je navíc to, že je v případě potřeby schopen nastoupit také jako stoper. Tedy, ne že bychom se toho chtěli v blízké budoucnosti dočkat. Bez okolků přiznáme, že Frydrych nás na pravém kraji zkrátka baví.

 

 

Filip Novák
– autor je datovým analytikem společnosti Full Report scouting, šéfredaktorem portálu Pokerman.cz a zakladatelem Fantasyman.cz